Milý deníčku
28.10.2010
Dnes jsem byl zase s paničkou na cvičáku...A tomu nebude věřit, ale už mi to tam docela jde. Hlavně když mám před čumáčkem ty dobroty, co panička tahá z kapsy. To pak klíďo přejdu i houpačku a ani nemrknu.
Moc mě nebaví, když mě někdo dlouho sekýruje, ale dneska jsem si to užil. A představte si, moc mě chválili. Ještě si to nechám projít hlavou, ale myslím, že začnu poslouchat...
A cestou domů, když jsem si tak vesele ťapal po cestě, najednou koukám, kdo nám to jde naproti... Nejdřív vidím babičku, pak dědu a pak taťku...no mohl jsem si uvrtět prdelku, jakou jsem měl radost!
Když jsme se pak vrátili domů, byl jsem celý utahaný a tak jsem šel hodit záda na pelíšek a byla se mnou zase řeč až večer.
11.11.2010
Milý deníčku,
už asi týden mám strašně na pilno. Naučil jsem se spoustu nových věcí.
Například už chodím po schodech. Nahoru to docela jde. Mám totiž speciální techniku. Předníma packama normálně vyskočím a pak se natočím bokem, pokrčím zadní packu tak, až jde nasunout na další schod a pak ještě opatrně přitáhnu i tu druhou zadní. (Nevím, proč se mi kvůli této speciální technice všichni smějí). Má technika se ale nedá aplikovat pro cestu dolů a tak raději chodím jen nahoru a když chci dolu, tak mi nezbývá nic jiného než řvát dokud se někdo neslituje. Ale když mám odvážnou náladu, pak používám způsob zvaný "sesypat se jako brambora". (Taky má velký úspěch).
Taky jsem se o víkendu strašně nadřel. Pomáhal jsem paničkám s mytím oken. To vám byla fuška roztahat všechny ty hadry, naťapkat vodu, kde to šlo...a pořádně se plést pod nohy.
V sobotu jsem se zase na cvičáku předvedl, jak se patří. Přezpíval jsem tam všechny psí árie, co znám, v naprosto čistých tóninách. Trénuju totiž poctivě na konkurz do Národního divadla.
1.12.2010
Milý deníčku,
představ si, co se stalo. Z nebe napadaly hromady něčeho bílého a studeného a je to úplně po celé zahradě a i na ulicích. Doma mi vysvětlili, že to je SNÍH.
Nejdřív se mi to moc nezdálo. Záblo mě to do paciček a nakonec z toho byla voda. Ale teď už se mi snížek moc líbí. Na zahradě ho je tolik, že v něm můžu norovat, a hopsat s páníčekem. A taky spolu hrajeme na schovku, protože mě ani není vidět, kolik toho sněhu u nás je. Jupííí!!!